hobbybiketeam.cz

Putování po Šumavě

Putování po Šumavě

Putování po Šumavě - srpen 2017

Kolo nejsou jenom závody. Kolo jsou také výlety. A výlety já miluju. Spojují totiž tři moje lásky. Fotografování, cestování a jízdu na kole. A když se výlet protáhne na několikadenní putování, tak se k tomu ještě přidává dobrodružství. Já miluju dobrodružství.

Jako šestnáctiletá holka jsem s rodiči, kamarádkou a se známými takové putování na kolech absolvovala a byl to tak perfektní zážitek, že od té doby jsem toužila puťák na kolech zopakovat. Podařilo se mi to přesně o dvacet let později.

Život je hodně o kompromisech. Já toužila po cyklo putování. Pro začátek někde v rovinách. Ideální se mi jevilo rovinaté Polabí. Jirka chtěl zas prochodit Šumavu. A tak z toho nakonec vzešlo cyklo putování po Šumavě.

Jak u mě bývá zvykem, dovolené většinou předchází nějaké jiné dobrodružství, nejistota odjezdu nebo alespoň předpověď hodně špatného počasí. Tentokrát za nejistým odjezdem stálo moje bolavé koleno. A tak jsem na rady lékařů koleno šetřila a moc toho na kole poslední měsíc nenajezdila. K mému (milému) překvapení koleno byla jedna z mála částí těla, která nakonec nebolela. Bolel mě čumec, který jsem si na horském sluníčku spálila, a pak hlavně zadek! Však si jen představte sedět pět dní od rána do večera na kole. Jauvejs!

Ale nechci působit za fňuknu. Už žádné stěžování si. Od teď už jen samá pozitiva. Třeba o Šumavské panenské přírodě. Ale to se nedá popsat slovy. To se musí vidět. Alespoň na obrázku.

Ubytování jsme řešili přespáváním na Nouzových nocovištích, kterých je po Šumavě celkem sedm. Postavit stan se na nich smí nejdříve v šest večer a nejpozději v devět ráno se odtamtud musí vypadnout. Na žádném nocovišti se nesmí přespávat dvě po sobě následující noci. „Ubytování" je zdarma.

Stravu jsme řešili vařičem, ešusem a pořádnou zásobou jídla. V mnoha místech, která jsme navštívili, stejnak není žádná hospoda.  Ale jen příroda, nádherná příroda.




To, že je na Šumavě v noci chladno, to vím z Lipna, kam každoročně jezdím do kempu už od 15 let a kde letní ranní teploty do pěti stupňů nejsou nijak zvlášť neobvyklé. Nejvyhlášenější je ale na extrémy Jezerní slať, kde jsou meteorologové ve svém živlu a s nadšením zapisují hodnoty s mínusem do statistik. V srpnu je na Jezerní slati průměrně 12 mrazových dní.

Z našich 4 přespání bylo největší chladno na nocovišti na Hůrce (1015 m n m). Někteří trampové u snídaně tvrdili, že k ránu se vytvořila jinovatka. Já byla ráno fotit (miluju ranní focení), ale nemyslím, si že mrzlo. Nicméně zima byla tu noc opravdu slušná!


Jirka byl skvělý vůdce a plánovač. Ale i mistr tesař se někdy utne a tak se stalo, že v opojení nádhernou malebnou krajinou jsme sjeli na nejzápadněší bod Šumavy k vodní nádrži Nýrsko kolem půl sedmé navečer.


Do nejbližšího nocoviště to je odsud přibližně 30 km. A ne zrovna z kopce. Naopak. Prvních 15 km je neustále do kopce       s převýšením kolem 500 m.

„To nesmíš vidět tak negativně," říká Jirka, „těhle patnáct kilometrů je vlastně 14 a půl po rovině a jen půl kilometru nahoru, no..."

Bylo jasné, že do nocoviště do ten den nestihneme. Jednak po celém dni putování a chození síly ubývaly (mně určitě) a za další by se to nedalo dojet ani časově. S tím naším nákladem určitě ne.

Zapíchli jsme to při setmění v lese stranou od silnice těsně pod Špičáckým sedlem.

Měla jsem strach. Ani né tolik z pokuty, že nás někdo načapá, že přespáváme mimo místa, kde je to povoleno. Ale hlavně ze zimy. V lese bylo samozřejmě vyloučené stavět stan, musíme být co nejméně nápadní. Zimu tedy můžeme čekat  ještě větší než uplynulou noc. A já si teplý spacák nechala doma. S sebou jsem si vzala takový laciný z Kauflandu, o který jsem se nebála, že mi někdo ukradne, když opustíme kola a půjdeme na túru. A pak jsem taky vzpomínala na kulich, který jsem při balení držela v ruce.

V obavách ze zimy jsem na sebe nabalila všechno, co jsem na kole vezla. Na hlavu si navlíkla obal od spacáku a na něj ještě plášťěnku na batoh. Musela jsem vypadat nejspíš komicky. Na ruce jsem nandala čisté ponožky a soukala se do spacáku dřív, než se udělá kosa.

„Jo, a to asi víš, že na Šumavě žijou vlci..." onámil mi Jirka jen tak mimochodem.

„Cože?" vyjekla jsem, „no to si snad ze mě děláš srandu! A to mi to jako říkáš až teď...?!" Ječela jsem jak na lesy a v mžiku jsem byla venku ze spacáku a hledala klíček od zamčených kol. (Ani vlastně nevím, jaký byl důvod je zamykat. Před vlky a medvědy to nutné zas tak není.)

„Ježiši, uklidni se, prosím tě," chlácholil mě Jirka, „že jsem to vůbec říkal?! Všechna zvířata, co žijou v lese v Čechách, včetně vlků, jsou plachá! Lidí se bojí, utíkají před lidmi. Útočí, jen když jsou v ohrožení..."

No, nevím, jestli to bylo Jirky uklidňující vysvětlení nebo moje obrovská únava, co způsobilo, že jsem nakonec opět lehla do spacáku a v tu ránu usnula. Spala jsem jak nemluvně až do rána. Tu noc se mi spalo ze všech nocí tady na Šumavě nejlíp a bylo mi i příjemně teplo.

Ráno jsme neotáleli, uvařili teplou snídani a rychle a tiše z lesa vypadli, abychom  si nekoledovali o průser.


Jak je vidět, dobrodružství bylo na rozdávání. Zážitky obrovské. Fotek a vzpomínek spousty. Tak se o ty nejkrásnější podělíme. Co víc říct, Šumava je opravdu nádherná!

Putování Šumavskou přírodou si užijte s námi zde: https://www.youtube.com/watch?v=DbtkfuCY_As

Janča






KOMENTÁŘ KE ČLÁNKU

Vaše zpráva *


Vaše jméno *
Váš e-mail (nepovinné)
Ochranný kód - napište číslem "šestnáct" *






Copyright © 2019 Hobbybiketeam.cz | Webmaster: MK software