hobbybiketeam.cz

Drásal 2017

Drásal 2017

Drásal se letos vydařil po všech stránkách.

Ideální počasíčko, ale také stále větší konkurence.  V naší nejsledovanější  kategorii, ženy 40 +, se s namakanejma borkyněma roztrhl pytel . Drásalovskou medaili by si ve vitríně přály všechny.

Dopadlo to dobře a letos nejvydřenější placka je doma.

Že to bylo opravdu těžké, svědčí i fakt, že se Olči po dojezdu museli ujmout hned dva lékaři.

Společnými silami jsme ji usadili v improvizované jídelně, já se jí staral o kolo a pití, kolega Pavel kardiolog měl v referátu plněné knedlíky a kávu. Perfektně zúročil své nedávno nabyté zkušenosti s malou Evičkou. Knedlíky krájel na zcela pravidelná sousta a tvarohovou polevu při krmení dávkoval také velmi přiměřeně.  Během necelých dvou hodin jsme její stav stabilizovali natolik, že na stupních vítězů působila jako obvykle velmi svěže a elegantně. 

K úspěchu velká gratulace. Drásal není pro posery.

No a to v HBT nejsme nikdo. 

Jistě tušíte... ano, jeli jsme i my dva. Sotva jsme Olču vyprovodili na start, povídá Pavel „Tak nám zbývá dvacet minut, jdeme na to". Zasvěcené patrně překvapí, že neměl na mysli nástup do koridorů. Poprvé v průběhu závodu odložil kolo a vydal se do blízké, slibně vyhlížející, cukrárny. S přehledem znalce vybral dva ořechové rohlíčky (tedy spíše rohlíky) s pařížskou šlehačkou. Byly náramné.

Start jsme stíhali v poho. Z kolegovy řeči jsem pochopil, že největší problém bude první asi desetikilometrový kopec, který musíme nějak vydržet, protože  občerstvovačka  je až nahoře. Díky ořechovému jsme k ní dorazili bez komplikací a v družném hovoru. Na kopci Pavel odložil kolo podruhé. S očima předškoláka vstupujícího do obchodu s hračkami rozhrnul žíznivé cyklisty a nepřehlédnutelně nahlásil personálu náš příjezd. Pokusil jsem se ještě trochu omezit jeho objednávku námitkou, že jsme sem nepřijeli jíst ale vyhrát závod, která bodré moraváky na druhé straně jídlem přetékajících stolů jen vydráždila k vyšší aktivitě. Krajíc se sádlem na cestu už jsem mu rozmluvil, vzal si alespoň tyčinku, tedy aby vydržel do dalšího bufetu.


Tady jsme spořádali meloun, zahustili ho gelem a zbytek trasy už skoro nic nejedli...  Cílem jsme projeli spokojení, s pochvalou moderátora směřující k našim týmovým dresům, natěšení na čočku se sekanou a zaslouženým pivem.

Souhrnem parádní den, za který všem zúčastněným děkuji.... Týmová cyklistika má něco do sebe.






KOMENTÁŘ KE ČLÁNKU

Vaše zpráva *


Vaše jméno *
Váš e-mail (nepovinné)
Ochranný kód - napište číslem "šestnáct" *






Copyright © 2019 Hobbybiketeam.cz | Webmaster: MK software