hobbybiketeam.cz

Bike Prague 2017

Bike Prague 2017

Není hlavní vyhrát, ale užít si to! Bike Prague 2017

Nikdy jsem nezamýšlela jet Bike Prague. Jednak startovné není zrovna zanedbatelná částka a za další je to až příliš masová akce. Najednou startuje zhruba 1500 závodníků a až po dvacátém kilometru se odděluje kratší 35 km trasa od delší 65 km trasy.

Ale kdybych někdy v budoucnu měla v plánu zkusit zajet Bike Prague, určitě bych si nejprve projela celou trasu nanečisto předem, abych věděla, do čeho jdu. Místo startu je od místa, kde bydlím, docela kousek...

Jenže jedna věc je plánování a druhá věc jsou nahodilé situace. Běžně každé ráno cestou do práce projíždím facebook, abych věděla, co je kde nového. Zároveň, nevím proč, se mi na facebooku objevují kvanta reklam, o které nestojím. Ale tohle zaujalo mojí pozornost a já na to reagovala.

 

Zní to neuvěřitelně, ale já to vyhrála! Ne závod, to jako fakt ne, ale registraci na závod!

Ani autor vítězné fotky ani rodiče, kteří mě u Generali pojistili, o startovné na Bike Prague nestáli, tak jsem tedy vyrazila na závod já.

Cestou na start (pochopitelně jsem tam jela na kole, protože to mám z domova kousek) jsem potkala cyklistu už se startovním číslem na řídítkách a připojila se k němu. Než jsme dojeli na místo, já se dozvěděla chytré rady ohledně startu a díky tomu jsem odstartovala šikovně z předních řad své přiřazené třetí vlny a vyhnula se masakrům, když se široká asfaltka zužuje na úzké singltreky, kde se velmi rychle vytvoří nepropustný špunt. Takže díky, bikere, číslo 780, pomohl jsi mi dobře odstartovat.

Je to už nějaký ten pátek, co se účastním závodů na kole a za tu dobu jsem se naučila dvě podstatné věci.  Jednak jezdit v háku, což jsem tady opravdu hodně užila, ale hlavně jsem se naučila míjet občerstvovačky obloukem. Dřív pro mě byla zastávka s pohoštěním to jediné pozitivní místo na trati. První občerstvovačkou jsem prosvištěla jako vítr.

Na druhé zastávce jsem se pokusila napodobit elitu a za jízdy popadla ionťák v kelímku do ruky. A totálně jsem se zlila! Myslím, že jako profesionální závodník bych se neuživila. Respektive nenapila.

Na třetí a tedy poslední zastávce jsem si všimla jednoho bikera s ionťákem v jedné ruce a cigárem ve druhé. Tak tohle je borec!

V předposledním sjezdu nějaký nešťastník přede mnou hodil v plné rychlosti šipku! V ten okamžik jsem si uvědomila, že za tři týdny se chystám na kurz první pomoci zaměřený na bikery. Jenže až za tři týdny. Takže nemá smysl zastavovat. Zachráním ho přesně za tři týdny.* A tak jsem jela dál a v čase 2 hodiny a 4 minuty jsem dokončila krátkou 35 km trasu.

Moc jsem si to užila! Pokochala se krásnou přírodou v údolí Radotínského potoka. Popovídala si s kolemjedoucími závodníky (a nebylo jich málo). A díky jízdě v háku se ani nikterak neuhnala. A jako bonus jsem v cíli našla na zemi ležet kovovou padesátikorunu. Byl to skvělý den!

 

*Pozn. autora:  Pražáci mají zachraňování v krvi, letec už v okamžiku přistání na zem měl kolem sebe hned tři zachránce. Takže opravdu nemělo cenu zastavovat. To jen, abyste si nikdo nemyslel, že jsem nelida.






KOMENTÁŘ KE ČLÁNKU

Vaše zpráva *


Vaše jméno *
Váš e-mail (nepovinné)
Ochranný kód - napište číslem "šestnáct" *






Copyright © 2019 Hobbybiketeam.cz | Webmaster: MK software