hobbybiketeam.cz

Můj první závod

Můj první závod

MŮJ PRVNÍ ZÁVOD

 

                Celý život sportuju. V mládí na profi úrovni fotbal, později již amatérsky snad úplně vše, kde jsem mohl být v pohybu! Bylo mi asi 38 let a přemýšlel jsem, co dál a běhat po hřišti už mě tak nějak přestalo bavit.

                Mamky brácha byl v té době velmi aktivní cyklista a získal mnoho pódiových umístnění v mnoha závodech v ČR. Je o 12 let starší než já! A do dnešní doby je na tom stále velmi dobře a v žádném společném závodě ho „nevidím"!

                Ale abych nepředcházel, řekl jsem si tedy před těmi lety, že začnu s cyklistikou. Měl jsem tehdy velmi dobré finanční zázemí a tak jsem tedy cyklistickou výbavu pojal po svém. Karbonové kolo (tehdy to byla naprostá novinka na trhu) TREK za 150 tis. Kč, MTB tretry Adidas a teamové oblečení nejvyšší řady rovněž od profi stáje TREK.

                Dvakrát jsem vyrazil na projížďku, abych zjistil své cyklistické kvality a fyzičku. No pokaždé jsem ujel „celých" 20 km po asfaltových rovinkách a bylo mi jasné, že jsem na tom SKVĚLE!

                Přihlásil jsem se tedy na svůj první závod, který mi doporučil můj strejda - 42 km v okolí Lomnice nad Popelkou. Start byl někdy okolo 9:00 ráno, byl duben a tak bylo velmi frisko! Veškeré teamové oblečení, jsem měl tedy na sobě. Když jsem přijel na start, ptal se mě strejda, proč že jsem tak nabalenej. No přeci:„vždyť je zima jako blázen" (odhaduji, že bylo do 10-ti stupňů), zněla moje odpověď. Jen se pousmál a divil se, kdy a kde se budu svlékat?!

Stále jsem žil v přesvědčení, že jsem velmi dobře připraven na celý závod!

A pak už byl start. Jo a kdo zná kopec TÁBOR, který se vzpíná nad Lomnicí nad Popelkou a je vidět již od Poděbrad, ví o čem budu psát. Startovalo se z náměstí a za první zatáčkou to začalo. Prudká cesta po dlažebních kostkách do kopcemě již trochu překvapila, ale stále jsem však ještě nevěděl, co se bude dít. Kolem mě prosvištělo mnoho cyklistů a tak jsem zabral taky. Ovšem po několika málo desítkách metrů mi „došlo"! Prostě jsem se zahltil, chyběl mi kyslík, ztuhly mi nohy a myslel jsem, že umřu!! Byl to však jen „předkrm" celého mého závodního dne.

Po několika dalších metrech došlo na slova mého strýce. Bylo mi vedro jako blázen a tak jsem se svléknul do dresu s krátkým rukávem a krátkých kalhot. Znovu jsem nasedl na kolo a začal šlapat. V tom jsem si všimnul, že se kolem mě děje něco divného, jiného než na začátku závodu. A v tom mi to došlo, jel jsem skoro sám a všichni závodníci již byli dávno fuč!! Zbylo kolem mě jen několik obtloustlých „závoďáků" a velmi starých cyklistů, otcové a maminky s dětmi, kteří vyjeli na krátkou fitness jízdu! V té době, asi po půl hodině na trati, jsem měl za sebou cca 9 km!!!

Dalších 30 km nebudu moc popisovat, protože šlo o jedno velké trápení po kamenných cestách a kořenech v lesích, přes potoky a louky a vlastně se vůbec nejelo po asfaltu, na kterém jsem „tolik" trénoval!

Vyvrcholení celého mého závodění přišlo cca 3 km před cílem, těsně pod vrcholem bájného vrcholu Tábor. Mimochodem, objeli jsme ho snad ze všech stran a několikrát za těch předešlých 30 km! Když jsem šel asi 3-tí km pešky do prudkého kopce po velkých šutrech, totálně vyčerpaný, PŘEDJEL MĚ PÁN V SANDÁLECH, NA VELMI STARÉM KOLE A V KOŠÍKU NA ŘIDÍTKÁCH, HNED VEDLE STARTOVNÍHO ČÍSLA, MĚL MALÉHO  JORKŠÍRA!!!     

                                                                                                     

Sednul jsem si z toho na prdel a koukal asi 5 minut do blba! V tom jsem si všimnul, že mé nové Adidasky jsou totálně zničené od chůze po těch strašných šutrech. Ale řekl jsem si, že musím do cíle dorazit, JSEM PŘECI SPORTOVEC!. Za dalších 15 minut jsem už sjížděl z kopce do cíle a 42 km jsem zvládnul za  „pouhé" 4 hodiny a 20 minut!!!

Ještě než jsem projel cílem závodu, najednou začali všichni diváci mohutně aplaudovat a docela jsem znejistěl, co se to děje. Myslel jsem, že je to nějaký posměch. Nakonec jsem zjistil, že do cíle dojížděl, stejně se mnou, třetí muž celkového pořadí v závodě na 100 km!!!

Když jsem se trochu vzpamatoval a nabral jsem zbytek sil, zjistil jsem, že strejda už byl doma!!!!

Zdeněk Červinka






KOMENTÁŘ KE ČLÁNKU

Vaše zpráva *


Vaše jméno *
Váš e-mail (nepovinné)
Ochranný kód - napište číslem "šestnáct" *




04.10.2015 - 21:06 | Olga    
Neni vubec jednoduche sehnat Jorksira v kosiku....navic cyklistu v sandalech a jeste s Jorksirem jsem fakt nedala;-)))

04.10.2015 - 20:04 | Zdeněk    
Ten Jorkšír je snad autentický?!! Taky jste ho potkali na trati? :-) :-) :-)



Copyright © 2019 Hobbybiketeam.cz | Webmaster: MK software